Chovatelský zápisník A 1/1

La Lézarde (FR)

nar., 1959, Beau Prince II - La Lézardiére, Rodosto

Autor: Jana Němečková
Zpracováno z úryvků publikace "Rodina La Lézarde; Aktualizace: 11. říjen 2025

Beau Prince
GB, 1952
Prince Chevalier
FR, 1943
Prince Rose
GB, 1928
Rose Prince FR, 1919
Indolence GB, 1920
Chevalerie
FR, 1933
Abbot’s Speed GB, 1923
Kassala FR, 1926
Isabelle Brand
FR, 1943
Black Devil
USA, 1931
Sir Gallahad FR, 1920
La Palina USA, 1924
Isabelle d'Este
FR, 1937
Godiche FR, 1927
Farnese FR, 1924
La Lezardiere
FR, 1947
Rodosto
FR, 1930
Epinard
FR, 1920
Badajoz FR, 1907
Epine Blanche FR, 1913
Ramondie
FR, 1920
Neil Gow GB, 1907
La Rille FR, 1908
Mirabelle
FR, 1940
Sind
GB, 1933
Solario IRE, 1922
Mirawala IRE, 1923
Mitidja
FR, 1929
Massine FR, 1923
Myrica FR, 1922

La Lézarde se narodila 7.5. 1959 u francouzského chovatele Paula Boyrivena, po otci Beau Prince z matky La Lézardiére po Rodosto. Do Československa byla dovezena v roce 1965 v rámci posledního francouzského importu spolu s Nicosií, Likoni či Aramo. Podle popisu mělo jít o prokvetlou ryzku s malou hvězdou, s ušlechtilou hlavou, měkčím hřbetem a delšími spěnkami a moderní články hovoří o mírách 169-158-194 a 19,3. La Lézarde měla jako tříletá zvítězit v Prix Incertitude, malém dostihu ve francouzském Le Tremblay, čímž ovšem končí informace nejen o její dostihové kariéře, ale i o ní samotné.

V napajedelském chovu La Lézarde působila jedenáct let a zanechala osm hříbat, z toho tři jedničkové potomky a vítěze Velké pardubické Lancastera. Prostřednictvím dvou dcer La Lézarde založila rodinu, která dala sice "jen" pět klasických vítězů, ale vedle nich také několik desítek jedničkových koní. Rodina na našem území dosáhla sedmé dekády své existence a sedmé generace; prozatím je stále aktivní, ovšem nyní na hraně přežití.

Ačkoliv je rodina vnímána jako "historická," zpočátku byla jen rodinou zakladatelky a jejích dvou dcer. Fakticky se rozšířila až s produkcí vnuček L'Avenir a Latiny a posléze jejich dcer v pozdních 80. a 90. letech. Vrchol produkce i počtu chovných klisen přišel až po roce 2000 - tehdy rodina produkovala kolem neuvěřitelných 30 startujících koní a sedmi jedničkových vítězů ročně. Naprosto fenomenální výsledky však nestačily a pokles příležitostí v chovu pro mladé klisny zapříčinil velmi rychlý úpadek rodiny po roce 2010.

Původ

Otec Beau Prince patřil k předním koním Francie už jako dvouletý, kdy získal mílové Grand Criterium nad vítězem Prix Morny a později klasicky umístěným Chingacgookem. Jako tříletý získal Prix Eugene Adam na 2000 metrů a umístil se ve třech špičkových dostizích - v domácí Grand Prix de Paris za Phil Drakem (známým ze spojení s importovanou Relation), v anglickém St. Legeru za trojnásobnou klasičkou Meld a konečně i v Prix de l'Arc de Triomphe za fenomenálním Ribotem. Jako čtyřletý Beau Prince prokázal univerzální vlohy, když získal mílovou Prix Edmond Blanc, o 400 metrů delší špičkovou Prix Ganay a třetí místo v Grand Prix de Saint-Cloud na klasické distanci.

Třebaže Beau Prince nedosáhl na pověstné "velké" vítězství, celkově šlo o vynikající kariéru, které měla odpovídat příležitost v chovu. Beau Prince se však narodil přímo do období moderního klasického rozkvětu své linie St. Simon - Persimmon, a ačkoliv byl nepochybně výborným koněm, evropský chov měl na výběr jeho ještě lepší vrstevníky. Mezi vlastními polobratry Beau Prince byli vítěz anglického Derby Arctic Prince, druhý ze St. Leger Court Harwell (otec vítěze anglického Derby Meadow Courta), třídový kůň bez velkého triumfu, ale třetí z King George VI. and Queen Elizabeth Stakes i Ascot Gold Cupu Doutelle, a především vítěz francouzského derby Charlottesville, rovněž otec dalšího vítěze Derby Charlottowna. Všichni zanechali výrazné stopy v plnokrevném chovu, zejména pak posledně jmenovaný šampion britských plemeníků 1966.

Beau Prince začínal chovnou kariéru s ročníky čítajícími průměrně 10 potomků, což nebyl nadějný start. Na druhou stranu v seznamu jeho partnerek zaujmou jména jako Vali a Sicalade, matky derbyvítězů Val de Loir a Sea-Bird; zajímavostí jsou i Bodicee, bába Behistouna, a Cranora, pozdější napajedelská matka. Beau Prince v každém případě dokázal dát druhého z francouzského derby My Prince a druhého z Prix Royal-Oak Autre Prince, vítěze Prix Lupin či třetího z Grand Prix de Paris Montfleur a také vítězku Prix Morny Madinu. Vnukem Beau Prince a Vali byl Roi Lear, vítěz francouzského derby 1971, a z rodin dcer Beau Prince pocházejí trojnásobný Gr.1 vítěz a úspěšný plemeník Pharly, vítěz francouzského i irského derby a Prix de l'Arc de Triomphe Montjeu, držitel světového rekordu na míli Atticus či dvojnásobný americký Kůň roku Wise Dan.

Mateřský otec Rodosto byl dalším vynikajícím dostihovým koněm. Byl už nadějným dvouletkem, vítězem Prix Herod a třetím z Prix Morny; ve třech letech získal francouzské i anglické Guineas, v druhém případě nad King Salmonem, později druhým z anglického Derby za Hyperionem. Na podzim Rodosto ztratil Prix de la Foret na 1400 metrů s dvouletým Jocrisse, pozdějším vítězem Prix Jacques le Marois, a jako čtyřletý se vyprofiloval v univerzála od 1400 do 2000 metrů s největším zásahem v Prix d'Ispahan nad klasicky umístěným Jus de Raisin.

V chovu se Rodostovi, jinak synovi šampiona Epinarda, příliš nevedlo. Jeho daleko nejlepším potomkem byl Dogat, vítěz Poule d'Essai des Poulains 1943, a mezi vnuky se blýskla pouze vítězka francouzských Oaks Douve. Dalším Rodostovým vnukem byl Luminary, svého času třetí v Gimcrack Stakes za pozdějším australským velikánem Star Kingdom; později Luminary vyzrál v úspěšného stakes sprintera, mj. třetího za Abernantem v July Cupu. Luminaryho irský syn Ivory Tower byl dovezen do Ruska, kde přišel druhý v derby za Delfinem; byl ovšem také vynikajícím sprinterem a vítězem berlínské Hoppegartener Meile v čase 1:37.6. Ivory Tower se rovněž dvakrát zúčastnil Washington D.C. International, ale nesnášel dobře letecký transport a lepším z výsledků bylo šesté místo ve čtyřech letech. Ivory Tower se později stal předním ruským plemeníkem.

Rodina

Prabába Mitidja byla trojnásobnou vítězkou ve Francii. Získala Prix Hotweed a Prix de Vire v Saint-Cloud a také Prix Vertugadin na dnes již neexistujícím závodišti Le Tremblay; mimoto byla čtyřikrát umístěnou. V chovu měla dát sedm vítězů včetně klisen Moverina a Melodie; druhá jmenovaná byla matkou vítěze Grand Prix de Saint-Cloud Medium. Z dalších hříbat Mitidji databáze uvádějí Montcalma po Tourbillon, osminásobného vítěze v USA, a Monclara po Pietro, dokonce dvaadvacetinásobného vítěze v Tunisu a Alžíru. Tam měl ostatně čtyřikrát zvítězit i jeho polobratr Messire, už bez známého původu; totéž platí o Mandrinovi, který byl rovinovým i překážkovým vítězem patrně v rámci evropského kontinentu.

Jedním z nezvítězivších hříbat Mitidji byla pokračovatelka Mirabelle, která běhala jen jako dvouletá, kdy ze tří startů získala jediné umístění. O to větší úspěch měla v chovu, kde dala devět vítězů. Z těch méně důležitých uveďme francouzské vítězky Princeliness a Calidore, pětinásobného vítěze Mineapolis, trojnásobného vítěze Princeling a patnáctkrát umístěného Mirabellier, jinak dvojnásobného vítěze na překážkách.

K těm lepším náleželi sedminásobná belgická vítězka Abriza po Bey, v Německu působící Norbelle a také Montfleur a Ashley, praví bratři La Lézardiére. Montfleur byl čtyřnásobným vítězem ve Francii a osminásobným v Anglii, kde získal i proutěnkové vítězství; Ashley, v posledním válečném roce narozený ryzák, byl nejen osminásobným vítězem, ale také údajně grupovým sprinterem. Databáze Pedigree Query ho uvádí jako vítěze Prix du Petit Couvert a třetího z Prix du Gros-Chene v roce 1949. Uvádím tyto výsledky s velkou rezervou, ale také konstatováním, že nikde nejsou uvedeny ani jiné nebo protichůdné informace. Co se obou dostihů týče, dodnes jde o přední testy francouzských ultrasprinterů, a tak v případě pravdivosti těchto údajů by šlo o výrazný počin v rámci rodiny.

La Lézardiére samotná se mezi tuto záplavu vítězů zřejmě nezařadila a žádný zdroj neuvádí, zda vůbec startovala. Podobně skoupé jsou i k její produkci, kde jediným ověřitelným sourozencem La Lézarde je Le Bel, ryzák po Arbelovi, vnuku Blandforda; údajně šlo o rovinového vítěze a především talentovaného mladého proutěnkáře v britském tréninku Petera Cazaleta, s celkem osmi vítězstvími. V internetových zdrojích lze najít i jména Karine, narozena 1954 po Tharsis, a Liz, narozena 1958 po Beau Prince.

Celkově lze rodinu La Lézarde shrnout jako lokální rodinu, avšak velmi úspěšnou v produkci malých vítězů a dokonce s občasným přesahem do evropské stakes sféry.

Závěrem se vrátím k Norbelle, polosestře La Lézardiére, která byla zařazena do německého chovu. Založila poměrně úspěšnou a široce rozvětvenou rodinu, ze které vzešli vítěz Two Thousand Guineas Nebbiolo, plemeník Noroit, naše klasička Najinska či hvězdný Nagano Gold. Rodina má svůj samostatný profil zde na webu.

Výsledky La Lézarde v chovu:

První dva potomky dala La Lézarde ve Francii; ryzka La Legalité po francouzském otci Bois Belleau se narodila v Československu.

Úspěchy potomstva La Lézarde

První hříbě La Legalité na sebe upozornila již jako dvouletá, když se umístila čtvrtá v Ceně Chebska (vítězkou Caravella), Ceně min.zeměděl. a výživy (Gerschův memoriál) (1400m) (vítězem se stala Loreta, třetí byl pozdější derby-vítěz Relief). V Generálním handicapu dvouletých získala 65.5 kg. Jako tříletá se již tak neprosadila, ale v chovu zaznamenala mimořádný úspěch jako matka L'Avenir, klasické vítězky a jedné z pokračovatelek rodiny.

Druhá klisnička La Legion byla také v centru dění jako dvouletek, když získala páté místo v Gerschově memoriálu (1400m) a jako tříletá získala postupně čtvrté místo v Jarní ceně klisen, pátá byla v Ceně deníku Práce, třetí v Ceně Mladého světa a čtvrtá v Oaks. La Legion také překonala svou polosestru produkcí nesmrtelné Latiny, trojnásobné klasické vítězky a fenomenální matky. Také Latina zajistila budoucí pokračování rodiny v druhé hlavní větvi.

Valach Le Havre měl jako tříletý 78kg v GH, ale v jedničkových dostizích byl na tabuli pouze jednou a to v Ceně deníku Svobody. Lancaster byl lepším rovinovým koněm než Le Havre, ale do dějin se zapsal především jako kultovní vítěz Velké pardubické.

Pokračování rodiny

Vypsat úspěchy rodiny je takřka nemožné. Z větve L'Avenir zmiňme vynikajícího mílaře a plemeníka La Manche a jeho pravou sestru, klasickou vítězku a skvělou matku Letní noc. Větev L'Avenir, ač mnoho jejích zástupců je stále naživu, bohužel vymizela z českého chovu s dcerami Letní noci a jejich posledními hříbaty kolem roku 2013.

Latina a její synové Latén a Lancelot nejen vetkli rodinu zlatým písmem do českých dostihových dějin, ale chovné klisny Lakonku s Latinitou lze považovat za jedny z nejlepších matek, jaké kdy prošly napajedelským hřebčínem i českým chovem. Bohužel ani narození derbyvítěze Love Me rodině nezajistilo zájem chovatelů; uvidíme, zda to téměř v hodině dvanácté ještě dokáže vynikající Lailaho.

La Manche © Gabriela Jeníčková
Letní noc © Gabriela Jeníčková
Lamina © Gabriela Jeníčková
Laneret © Jana Němečková
Lakora © Gabriela Jeníčková
Lascar © Gabriela Jeníčková
Larcan © Gabriela Jeníčková
Latén © Gabriela Jeníčková
Lancelot © Gabriela Jeníčková
Schéma jedničkových koní rodiny

Fotogalerie

Zatímco předchozí fotografie zachycovaly především dostihové hvězdy rodiny, fotolagerie je věnována moderním elitním matkám a nedávným úspěchům rodiny:

Nezapomenutelná Lakonka, zde ve věku 17 let a po třinácti hříbatech © Jana Němečková
Lakončina hříbata: famózní proutěnkář Lark a jeho pravá sestra, nadějná matka La Rainba © J. Němečková, M. Hamříková
Lorellai po Look Honey a její syn, derbyvítěz Love Me © Magdalena Hamříková
Latinita v roce 2005 a její pokračovatelka Lailah © J. Němečková, M. Hamříková
Potomci Lailah - jedničkový vítěz Lailaho a I.kat. tabulová proutěnkářka La Beauté © Magdalena Hamříková
Úspěšní překážkáři Lombargini a La Coral © Magdalena Hamříková

Možná pokračování rodiny

Na tomto místě nebudu opakovat několik verzí od vydání knihy. Situace se od té doby výrazně zhoršila a nejenže spousta potenciálních matek už chovnou kariéru nenaplní; odešly i dosud závodící klisny, u kterých je jakékoliv budoucí připuštění naprosto ve hvězdách.

Konvenčně JEDINOU nadějí celé půl století existující rodiny už se zdá být jen čtyřková vítězka Lorelly.

Mladé klisny a možná pokračování rodiny La Lézarde

Ještě v roce 2023 zněl závěr článku takto: "Rodina bojuje o přežití a vše bude záviset pouze na snaze chovatelů dát jim adekvátní (či vůbec nějakou) šanci." Jen o dva roky později se zdá, že tento boj je prohraný.